Kapitola 31. - Opětovné shledání

29.05.2016 12:22

 

Fosa je zpět a s ní přichází i 31. kapitola. A v ní? V ní je zahrnuta převážně jedna velmi dlouhá večeře. Najde se tu i povídání s Gandalfem, nějaký ten oční kontakt s Thorinem a... No dobře, nemá cenu to tajit, dnes nás čeká 18+ :-D

 

„Pane Gandalfe, byl byste tak laskavý a podal mi omáčku?“ požádal Ori.

Tón jeho hlasu byl přespříliš zdvořilý a nechtěně tak napodoboval chování svého bratra Doriho – starší trpaslík si potrpěl na formality, když došlo na hosty, a ke všemu to bylo tento den poprvé, co se celé Společenstvo sešlo od té doby, kdy před několika měsíci odešli z Meddědova domu. Nepřítomnost Filiho a Kiliho byla ještě bolestněji znát, když se všichni sešli v jedné místnosti, a tak byla ze začátku nálada všech vcelku neveselá. Po prvních džbáncích piva a miskách s pudinkem se ale začali všichni uvolňovat a teď už se hlučnost i množství obhroublých vtipů začaly pomalu přibližovat Bilbovým nejšťastnějším vzpomínkám na Společenství.

A kromě toho Bilba neskutečně potěšil Gandalfův příjezd. Kdo by si kdy pomyslel, že ten samý hobit, kterého téměř urazila čarodějova nabídka na cestu za dobrodružstvím, si bude teď Gandalfovy společnosti tolik užívat? Bilbovi scházel Gandalfův smysl pro humor a jejich spojenectví proti tvrdohlavosti trpaslíků. On a Gandalf se spolu bavili o novinkách ze západu, které s sebou čaroděj přivezl, když je Ori přerušil svou prosbou. Gandalf natáhnul ruku po misce s omáčkou a poté jeho pozornost získal Balin se svou otázkou o stavu cest, které vedou do Ereboru.

Bilbo Gandalfovu odpověď skoro neposlouchal, palcem si bezmyšlenkovitě přejel po levém zápěstí. Měl tam malé modřiny půlměsícového tvaru, které po sobě nechtěně zanechal Thorin. Když Bilba uchopil za zápěstí, pohmoždil hobitovu choulostivější pokožku, ale Bilbo si toho v tu chvíli jen sotva všímal. Později, kdy vedle sebe leželi na posteli, s chladnoucí pokožkou a s dechem stále trhaným, si Thorin té drobné ranky všimnul a přitisknul k ní jazyk. Bilbo stále cítil teplo trpaslíkova dechu na své pokožce a pocit, že mu srdce buší v zápěstí.

„Vymýšlíte novou hádanku?“ zeptal se Gandalf.

Bilbo sebou překvapeně trhnul, pak ale zakroutil hlavou a z proutěného košíku si vzal krajíc oříškového chleba.

„Přemýšlel jsem o tom, že bych sepsal sbírku hádanek,“ odpověděl hobit. „Víte, co mám na mysli; sepsat hádanky, které sám znám, a například je ještě obohatit nějakými tradičně trpasličími.“

Gandalf něco zamručel a usrknul si piva, aniž by přitom z Bilba spustil pohled.

„Mohl byste sepsat knihu o svých dobrodružstvích, můj příteli,“ odpověděl čaroděj, „jelikož vy sám jste jedna velká hádanka.“

„Opravdu?“ zasmál se Bilbo lehce, zatímco z talíře stíral chlebem zbytky omáčky.

„Už vaše rozhodnutí, že se přidáte k výpravě, bylo pro mě hádankou,“ prohlásil Gandalf. „A teď si děláte plány, jakým způsobem budete trávit v Ereboru čas. Sbírka hádanek, vskutku,“ zopakoval čaroděj, který byl očividně pobavený. Bilbovi ale neuniklo, jak pozorný byl Gandalfův pohled – instinktivně si trochu popotáhnul rukáv, aby lépe schoval své zápěstí. „Tady je můj první návrh do vaší sbírky hádanek,“ pokračoval Gandalf. Sklonil hlavu a ztišil hlas. „Proč tato večeře?“

Bilbo zamrkal.

„Proč ne?“ zeptal se také. „Společně jsme během cesty sdíleli spoustu jídel.“

„Ano, to sdíleli,“ připustil Gandalf. Narovnal se v zádech. „Možná máte pravdu, můj příteli. Nakonec já téměř očekával, že mi bude do Ereboru zakázán přístup – mohli by se o to pokusit a selhali by – ale neupřeli mi ho. Pochybuji o tom, že by král Thorin zapomněl na slova, která mezi námi proběhla, ale v jeho pohostinství nenacházím žádné chyby.“

Bilbo se kousnul do jazyka, jelikož si vzpomněl na Thorinův otrávený tón, když se na toto téma spolu bavili. Přitulený k Thorinovu nahému tělu, s trpaslíkovým palcem hladícím ho po čelisti, poslouchal Bilbo Thorinovy hořké stížnosti.

„Čaroděj nemá ani to nejmenší právo chovat se ke mně jako k jednomu ze svých pěšáků,“ prohlásil Thorin nepřátelským tónem. „Musí si myslet, že trpaslíci jsou příliš hloupí na to, aby rozuměli jeho hře, ale já nejsem slepý,“ zavrčel, než se tón jeho hlasu zjemnil. „Ne vždy,“ dodal a na chvíli se odmlčel, aby Bilba políbil na odhalené rameno.

„Byl jsi na něj hrubý?“ zeptal se hobit, zatímco mu Thorin tak silně sál pokožku, že po sobě zanechal modřinu. Bilbo cítil Thorinovy zuby a mručení v trpaslíkově hrdle. Píchnul Thorina do břicha. „Můžeš mi slíbit, že se budeš u večeře chovat alespoň civilizovaně?“

„Můžeš mi slíbit, že mě necháš tě vysát po večeři?“ opáčil trpaslík s kamennou tváří.

Bilbovi zabralo nějaký čas, než Thorina přesvědčil, že Gandalf by mohl být i nápomocný a že nabádání čaroděje k brzkému odchodu by bylo podezřelé a nezdvořilé.

„Cítíš se bezpečněji, když ho máš nablízku,“ poznamenal později Thorin, než odešel z Bilbových pokojů.

Hobit jen sklonil pohled. Opravdu se cítil bezpečněji, když byl teď Gandalf v Ereboru. A Bilbo si z Thorinova mlčení domyslel, jak moc to trpasličího krále zraňovalo – skutečnost, že nestačil na to, aby ho dokázal ochránit sám.

„I tak mě váš vzkaz překvapil,“ řekl mezitím Gandalf.

„Můj vzkaz?“ zopakoval Bilbo, který se snažil soustředit na večeři a čarodějova slova.

„Ten, ve kterém stálo, že jste příliš unavený ze své návštěvy Dolu, než abyste se se mnou setkal před večeří,“ připomněl mu Gandalf. „Myslel jsem si, že budete nedočkavý na rozhovor se mnou.“

„Ale to jsem byl. Stále jsem,“ namítnul Bilbo.

Začervenal se při vzpomínce na to, kdy onen vzkaz napsal. K napsání vzkazu Gandalfovi ho přemluvil Thorin, aby se vyhnuli nečekané čarodějově návštěvě v Bilbových pokojích. A Bilbo ten vzkaz napsal a pak ho poslal přes jednoho strážného, kterého našel v nejbližší chodbě – i v tu dobu se tolik červenal, jelikož po chodbě kráčel jen ve svém županu a v ničem jiném.

„Obleč si tohle,“ navrhnul Thorin a zamotal ho do županu. „Brzy tě chci mít zase nahého a jakékoliv jiné šaty bych z tebe strhal.“

„Byl jsem opravdu unavený. Trochu mě bolela hlava,“ pokračoval Bilbo a díval se Gandalfovi do očí. „A předpokládám, že i vy jste byl po cestě unavený. A kromě toho jsem věděl, že se setkáme u večeře. Bude dost času na to, abychom si promluvili, protože nemáte v plánu nijak brzy odjet, že, Gandalfe?“

„Jen jsem přemýšlel nad tím, jak moc tomu vzkazu mohu věřit,“ odvětil čaroděj.

„Cože?“ překvapilo Bilba Gandalfovo troufalé nařčení. Donutil se ke smíchu. „Och, nevím, kdo by mohl mít zájem na falšování vzkazů s mým podpisem.“

„Možná nešlo o falšování,“ připustil Gandalf, ale v jeho hlase byl znát náznak chladu.

„Gandalfe, byl jste při vaší cestě v Temném hvozdu?“ zeptal se Gloin a jeho hlas překonal i hluk u stolu.

Ta otázka získala pozornost každého, dokonce i královu. Thorin seděl v čele stolu, zatímco Gandalf s Bilbem byli usazeni skoro na druhém konci, ale zmínka o Temném hvozdu stačila k tomu, aby král přestal poslouchat to, co mu Dwalin mumlal mezi sousty kuřecího stehýnka. Thorin otočil hlavu a zamračil se, ale nepokusil se zastavit Gandalfa od zodpovězení Gloinovy otázky.

„Ne, nebyl,“ řekl čaroděj. „Ale náhodou jsem potkal jednoho z Thranduilových vyslanců v Dolu a přes něj jsem poslal pár slov o svém návratu,“ vykládal Gandalf. A pak ještě dodatečně řekl: „Mám v plánu prozkoumat les.“

Většina trpaslíků mumlala na znamení souhlasu a Gloin znovu promluvil:

„Thranduilovi vyslanci říkají, že se snaží zbavit les pavouků. Někteří z jejich lidí, kteří sem putovali, byli pavouky napadeni, i když nikdo nezemřel,“ vysvětloval trpaslík. „I tak se ale bojíme posílat své zboží do Temného hvozdu. Nemůžeme přijít o žádné trpaslíky nebo výrobky; pořád si takové nehody nemůžeme dovolit.“

„Určitě ale můžete poslat vyzbrojený doprovod s povozy se zbožím,“ namítnul Gandalf. „Máte zde spoustu bojovníků z Železných hor. Dain stále zůstává v Ereboru i se svou armádou a ještě nikdy předtím neodmítnul pomoci.“

Gandalfova slova se dočkala jen trapného ticha. A pak, ještě než stačil Bilbo vymyslet něco, čím by uvolnil onu napjatou atmosféru, promluvil někdo jiný.

„Nevěříme jim,“ pronesl Ori opovržlivě.

„Ale v bitvě bojovali na naší straně,“ namítnul Bofur.

Po chvíli už mluvili všichni trpaslíci, hádali se o tom i tamtom; Dori vyjádřil své podezření, že Dainovi trpaslíci šířili špinavé zvěsti o Ereboru a o Thorinově chování, Balin se snažil dát na vědomí, že Dain sám nebyl nikdy nic jiného než věrný spojenec, Nori přednesl celou řadu informací, které mohl získat jen tím, že by se ukrýval v pokojích generálů z Železných hor – a Bilbo o tom raději moc nepřemýšlel. Koneckonců, Bilbo o většině z toho už věděl od Thorina a ostatních trpaslíků. Takže se podíval na krále samotného, který byl jediný další kromě Bilba, který se neúčastnil konverzace.

Thorin se mračil, ale nezdálo se, že by měl v nejbližší době podlehnout svému vzteku. Všimnul si, že se na něj Bilbo dívá a vyměnili si spolu pohledy uprostřed oné ohnivé diskuze a přes prázdné talíře a mísy sušeného ovoce.

A Bilbo byl najednou zpátky ve svých komnatách a před očima měl Thorina ležícího na jejich posteli.

Trpaslík z Bilba nespustil pohled ani tehdy, kdy si hobit potíral prsty olejem. Thorin před ním ležel s nohama lehce roztaženýma a pomalu sám sebe hladil. Dokonce i nahý od hlavy k palcům u nohou vypadal Thorin každým coulem jako král – zdálo se, jako by jeho silná vůle přímo vyzařovala z jeho obnažené pokožky, z jeho hrudi pokryté jizvami, dlouhé copánky mu stékaly po ramenou. Thorin Pavéza byl v Bilbových očích krásný a daleko víc než jen to. Bilbo se v tu chvíli začervenal, ale spíše kvůli hloubce svých citů než kvůli nahotě, kterou spolu sdíleli.

Když Bilbo, který byl usazený mezi Thorinovýma nohama, zaváhal, Thorin něco tiše zavrčel. Pohled na to, jak trpaslík zvedá kolena a rozevírá stehna, způsobil, že se Bilbovi začala v žílách vařit krev a o moment později už měl hobit poprvé prsty na okraji Thorinova zvrásněného otvoru.

Bilbovi se třásly prsty, když otevíral nádobku s olejem, ale donutil se ke klidu, jakmile mu došlo, jak nervózní Thorin musí být. Pohled plný očekávání na Thorinově tváři mu také moc nepomohl; ani trpaslíkův penis, tvrdý a lesklý, prosící o pozornost. Bilbo už Thorina skoro požádal, aby se převrátil na břicho, ale pamatoval se na to, jak on sám poprvé chtěl na Thorina vidět. Bilbo vzal do ruky Thorinova varlata a palcem přejel po jejich napjaté pokožce. Zaslechl, jak se Thorinovi zasekl dech, a hlavu přitisknul k Thorinovu stehnu. A pak, velmi pomalu, začal Bilbo v kruzích přejíždět po okraji jeho otvoru, jeho sebevědomí plynule vzrůstalo s tím, jak se zahříval olej. Když Thorina povzbudil dost na to, aby pozvedl nohy ještě výš, pohled na Thorinův lesknoucí se otvor málem roztříštil Bilbovu sebekontrolu. Nebyl připravený na způsob, jakým Thorin nadzvednul své tělo, jak se jeho paty zaryly do pokrývek. Bilbo zamumlal nějaký roztomilý nesmysl, rty a jazykem laskal Thorinova třísla, zatímco svým prstem vtrhnul dovnitř.

Och, jak jen se Thorin kolem jeho prstu chvěl!

Z té vzpomínky Bilbovi zčervenaly tváře, a tak se natáhnul po kousku fíkového koláče. Sladkost sušeného ovoce ho trochu rozptýlila a Thorin už se na něj naštěstí také nedíval. Bilbo sám sobě vynadal: měl by být více opatrný a nenechat své myšlenky se zase zatoulat k odpoledni. Byl si jistý, že večeře se Společenstvím byla jen stěží tou nejlepší chvíli na to, aby přiznal svůj vztah s králem. Bilbo ale nedokázal zabránit tomu, aby stále necítil na svých dlaních teplo z Thorinovy pokožky, tělo se mu ještě příjemně chvělo z pozůstatků vzrušení. Cítil se Thorin bolavě? Usazený na židli z leštěného černého dřeva; cítil Thorin ještě stále Bilba uvnitř sebe?

Ta myšlenka byla skoro k zbláznění. Zatímco Dwalin říkal něco hrubého o drzých jazycích trpaslíků z Železných hor, vzpomněl si Bilbo na to, jak chutnal Thorinův penis v jeho ústech, když pár prsty pohyboval v jeho otvoru. Povoloval mu svaly, pohyb po pohybu, učil se, jak číst v Thorinových reakcích a jaké doteky podněcovaly trpaslíkovu rozkoš. Bilbo se sladil s rytmem Thorinova dechu, jemně sál jeho penis a lehce kousal do jeho varlat.

V momentě, kdy se pokusil přidat třetí prst, sklouznul Thorin do Khuzdul. Thorinovo koktání znělo docela potěšeně, ale s Khuzdul Bilbo nikdy nevěděl – jeho znalost trpasličího jazyka stále nebyla dostatečná na to, aby dokázal rozumět nadmíru vzrušenému, vzlykajícímu trpaslíkovi.

„Mluv ke mně v západštině, prosím,“ požádal Bilbo trpaslíka. „Chtěl bych ti rozumět.“

Thorin ale při Bilbových slovech jen zamrkal a na tvářích se mu rozprostřelo něco nápadně podobného ruměnci. Obrátil hlavu k polštáři a pevně sevřel ústa.

Co jsi mi to jen říkal? přemýšlel Bilbo a zariskoval další pohled na krále. Vylekalo ho, když Dwalin, který jednal na popud téměř neznatelného pokývnutí od Thorina, praštil svým džbánkem o stůl. Najednou bylo ticho a teprve tehdy otevřel Thorin ústa, aby promluvil ke Společenství.

„Dlužíme trpaslíkům ze Železných hor za jejich pomoc v bitvě. A já nebudu tolerovat pomluvy o cti mého bratrance,“ pronesl pevným hlasem. „Přesto, Erebor patří synům Durinovým,“ řekl Thorin, tón jeho hlasu byl hrdý i trpký. Dědici Durinovi, pomyslel si Bilbo, jako byli Kili a Fili. Hobit také zpozoroval nepatrnou nelibost na tvářích Bifura, Bofura a Bombura; a jak rychle zmizela při Thorinových následujících slovech: „Synům Durinovým a těm, kteří jim byli po boku od začátku jejich cesty. Trpaslíci z Železných hor sem nepatří.“

Ale trpaslík z Železných hor je tvůj dědic – ta slova měl Bilbo na jazyku, ale jen se zamračil a neřekl nic. Cítil, že ostatní trpaslíci a dokonce i Gandalf si myslí to samé, ale nikdo z nich se to králi neodvážil připomenout. Jen pouhá myšlenka na Erebor bez Thorina na trůnu byla pro Bilba bolestivá, i navzdory skutečnosti, že na králích a pokladech a síle mu jen pramálo záleželo. Ale záleželo mu na Thorinovi a Thorinovi záleželo na jeho trůnu – Bilbo už dávno přijal, že bude zatažený do trpasličích záležitostí.

„Dostal jste zprávy od pana Elronda, králi pod Horou?“ zeptal se Gandalf znenadání.

„Dostal,“ přiznal trpaslík, i když se zdálo, že nemá v úmyslu nějak zabředávat do rozhovoru na toto téma a že ho dokonce otravuje Gandalfovo vyzvídání.

„Už od naší návštěvy v Roklince jsem věděl, že pan Elrond měl v plánu nabídnout Ereboru své přátelství,“ vysvětlil čaroděj a nicneříkajícně se usmíval.

„Myslel jsem, že naši výpravu považuje za nemoudrou,“ opáčil Thorin chladně.

„Považoval,“ souhlasil Gandalf. „Ale pan Elrond patří mezi ty, kteří si váží toho, když je jim dokázáno, že se mýlili.“

Bilbo se musel kousnout do jazyka, aby se nezačal smát, když se na Thorinově tváři objevil výraz pohoršeného zamračení, jakmile mu došel význam Gandalfových slov.

„Rád bych znovu navštívil Roklinku,“ řekl místo toho Bilbo tiše.

„Ó, vzpomínám si, že mi pan Elrond říkal o konverzaci, ve které by s vámi velmi rád pokračoval. O elfech a hobitech,“ řekl Gandalf.

Bilbo si nervózně odkašlal, ale přikývnul. Trpaslíci teď srovnávali chování pana Elronda s tím Thranduilovým a probírali všechny elfí podivnosti. Téma hovoru, zdá se, Thorina bezmezně otravovalo a Bilbo zachytil pár neslušných poznámek, které král zamumlal Dwalinovi, ale bylo to nic ve srovnání s trpaslíkovým pohledem, když Gandalf znovu promluvil k hobitovi:

„Myslím, že by byl pan Elrond velmi potěšen, kdyby vás mohl v Roklince na nějaký čas uvítat. Jestli si dobře pamatuji, vždy vás zajímaly příběhy o elfech.“

„Už od dětství,“ přiznal Bilbo, ale cítil na sobě Thorinovy oči.

Bylo docela směšné, že se Thorin cítí uražený nebo ohrožený jeho zálibou v elfech. Bilbo ale věděl, že v tom bylo něco víc – návštěva Roklinky s sebou nesla i odchod z Ereboru, aspoň tedy na nějaký čas. Stýskalo se mu po Kraji a po Dně pytle, rád by také znovu navštívil Roklinku a Meddědův dům, snad i Temný hvozd; také ale chtěl zůstat Thorinovi po boku.

Ale věci se daly nějak zařídit. Na pár měsíců by mohl cestovat a navštívit svůj domov a pak se vrátit do Ereboru. Ale bylo těžké o tom přemýšlet teď, před soudem; ještě těžší to bylo, jelikož mu Thorinovo sténání stále znělo v uších.

I když Thorin odmítnul sdílet své myšlenky, když ho Bilbo připravoval, hobit se ujistil, že s ním král bude sdílet alespoň své vzdechy. Od Thorinova milování se naučil pár věcí a triků a použil je na trpaslíka, jakmile uvnitř něj našel jeho nejcitlivější bod. Jak Bilbo miloval chtivý výraz v Thorinově tváři během těchto chvil a hluboké sténání, které ze sebe trpaslík vydával, když Bilbovy prsty snižovaly jeho odpor. Bilbo lízal a líbal Thorinův penis a varlata a stehna: jak mohl vůbec kdy pochybovat o tom, že tohle chce? Bilbo po Thorinovi prahnul: byl naprosto a zcela pohlcený svou vlastní touhou. Thorin byl duší i srdcem Hory, jeho pokožka voněla jako země a déšť, dřevo i kov; byl kovem a drahokamy a ohněm, které zářili z hlubin země; Bilbo už nikdy nebude znovu toužit po Arcikamu.

Bilbo se téměř udělal mezi Thorinovy nohy, když přitisknul svůj penis k trpaslíkovu stehnu a pak k otvoru mezi jeho půlkami. Thorin byl kluzký a teplý a jeho hlas se nádherně zlomil, když přikázal:

„Udělej to, sakra, udělej to.“

Bilbo cítil, že mu v žilách bublá smích nad Thorinovou snahou být povýšený a panovačný, dokonce i když měl nohy široko od sebe a jeho tělo se chvělo touhou. Naklonil se nad Thorina a nasměroval svůj penis proti královu vstupu. Thorinova ústa byla lehce pootevřená a rty měl nateklé z jejich polibků a oči měl temnější než kdy jindy. Bilbovo srdce bilo tak hlasitě, že přehlušilo veškerý jiný zvuk v místnosti.

A najednou Bilbo vklouznul dovnitř. Jen špičkou, olej mu usnadnil přístup. Výraz v Thorinově tváři byl nejdřív překvapený, pak trochu bolestivý a opět od něj odvrátil oči. Bilbo volal jeho jméno nebo tedy alespoň doufal, že mu říkal jeho jménem a ne tucty něžných přezdívek, které mu běžely myslí, sladká, sladká slova, slova jako oheň a voda, slova, která vykvetla v jeho duši jako louky poblíž Dna pytle, všechna slova hovořící o kráse, která Bilbo znal.

Bylo to k zbláznění. To teplo, těsnost. To, že ho Thorin chtěl.

Bilbovi se zamlžil pohled, když se pohnul o kousek dál. Vykřikl, rukama sklouzl na Thorinovu hruď a cítil, jak mu vibruje pod prsty. A pak Bilbo ucítil Thorinova stehna, která se sevřela kolem jeho pasu a posouvala ho ještě hlouběji. Spatřil, jak Thorin popadl prostěradlo a téměř ho roztrhl čirou silou svého sevření; v Bilbově těle se něco zlomilo a vytáhnul se, jen aby znovu přirazil dopředu, pomalu hýbal boky. Thorin se prohnul, aby mohl vyjít vstříc jeho přírazu, s ústy zavřenými a s tvářemi v jednom ohni, jeho vlastní penis byl tvrdý jako kámen proti hobitovu břichu.

Od té chvíle se Bilbo držel svého rytmu. Neměl sice Thorinovu sílu ani velikost, ale i tak se malý hobit chvěl pýchou při pohledu na krále pod ním a při nádherných, vzrušujících a dychtivých zvucích, které Thorinovi unikaly z úst i přes veškerou trpaslíkovu snahu se ovládat. Díval se, jak se Thorin natáhnul po svém penisu a cítil trpaslíkovy silné prsty, které ho škrábaly na břiše; Bilbovy přírazy splývaly s pohyby Thorinovy ruky, dokud se král nezachvěl a neudělal se na své i hobitovo břicho. Teprve tehdy zavřel Bilbo oči a ztratil se na vlnách Thorinovy rozkoše a ve způsobu, jakým se kolem něj Thorin stále svíral.

Bilbo vyvrcholil jen o pár chvil později a jeho mysl byla nádherně prázdná.

I přes vrstvu své spokojené unavenosti vyndal hobit svůj měkký penis z Thorinova těla. Překulil se na svou stranu, ruce měl ulepené od oleje a semene a tělo ho příjemně bolelo od potěšení. Ucítil na své tváři Thorinovy prsty a znovu otevřel oči: Thorin vypadal nádherně zničeně a oči mu zářily zpod ztěžklých víček. Trpaslík na chvíli nic neříkal. A poté ve vší vážnosti pronesl:

„Záleží ti na mně."

Jako by to pochopil teprve tehdy.

„Trvalo ti, než jsi tomu uvěřil,“ odpověděl Bilbo.

Thorin něco tiše zamručel do hobitových kadeří a svou silnou rukou držel Bilbovo tělo na místě. Hobit se tomu zasmál a políbil Thorina, aby zahnal ospalost.

„Mám o vás starosti,“ zamumlal Gandalf a vylekal tak Bilba z jeho snění.

Večeře už prakticky skončila, všichni totiž byli pořádně najezení a měli trochu připito. Někteří trpaslíci se ještě stále bavili o znovuotevření starých dolů a dokonce i Thorin byl plně zabraný do Bofurova vysvětlování nějakého stroje, který by mohl usnadnit trpaslíkům práci a zároveň snížit nebezpečí.

Gandalf a Bilbo se odebrali do rohu místnosti, aby si zapálili dýmky a popovídali si.

„To jsem rád,“ odpověděl hobit, který žvýkal konec dýmky.

„Přivedl jsem vás do toho všeho,“ pokračoval Gandalf. „A podporoval jsem Thorina v tom, aby začal s touto výpravou.“

„Bavíme se tu o zodpovědnosti?“ zeptal se Bilbo.

„Thorin je hluboce raněný smrtí svých synovců,“ odpověděl mu čaroděj.

„To je,“ souhlasil Bilbo a sklonil pohled. „Nebyli jsme schopní je zachránit.“

„Smrt přichází ve svůj vlastní čas a jednoho dne si přijde i pro mne a pro vás, můj příteli,“ řekl Gandalf, ale v jeho hlase nezazněl ani náznak lítosti. „I tak je to však jen slabý argument proti smutku po životech zmařených na bitevním poli. Mladí princové byli obětováni chamtivosti jejich strýce, pýše jejich lidu a čarodějovým nadějím.“

„Kdyby Thorin zůstal v Modrých horách a sžíral by se v hořkosti, ale jeho synovci by byli stále naživu, i když bez domova, bylo by to tak lepší?“ zamyslel se zamračeně Bilbo. „Byl bych já lepším hobitem?“

Na to se Gandalf usmál.

„Ne, to ani v nejmenším,“ odpověděl. „Přes chyby všech okolo vás, vy sám jste vyrostl do takové moudrosti a šlechetnosti, že bych se raději poklonil vám, než kdejakému králi nebo princi na zemi. S výjimkou paní Galadriel.“

Bilbo byl na rozpacích a tiše si odkašlal. I tak ale zakýval hlavou, aby Gandalfovi poděkoval za jeho slova.

„Takže už musíte i vědět, že žádný král ve Středozemi anebo pod ní mě nemůže přinutit, abych vás opustil, Bilbo Pytlíku,“ dodal Gandalf trochu zlověstným tónem. „Tentokrát zůstanu. A mám v plánu si s Thorinem Pavézou promluvit ještě dnes v noci, ať už chce nebo ne.“

 

Tak a je to tu, konec dnešní části. A další (ve které nás čeká nějaké to odhalení) bude příští neděli, to se nemusíte bát. Já jen doufám, že po té měsíční pauze – za kterou se omlouvám, ale vážně byla nutná – jste nade mnou nezlomili hůl. Každopádně mohu hrdě oznámit, že maturitu mám za sebou, na vysokou už mě také přijali, takže do října, kdy nastupuji, mě čeká jen brigáda a při ní překlad zvládat budu. Mám mezi svými čtenáři také nějaké šťastné maturanty (Tar? :-D)? Doufám, že vám to vše také dopadlo dobře.

A k dnešní kapitole; doufám, že vás nějak nerozhodil... ehm, jak se to říká česky?... dolňák Thorin? :-D Já obvykle povídky takto zaměřené moc nečtu, ale tady mi to dávalo smysl a vůbec mi to nevadilo. No, radši už budu končit, doufám, že jste si dnešní kapitolu užili. A příští neděli je tu kapitola jako na koni ;-).

Fosa